Prohlášení ECB k její strategii měnové politiky

1. Od předchozího přezkumu strategie v roce 2003 prošla ekonomika eurozóny i světová ekonomika hlubokými strukturálními změnami. Klesající trendový růst, který lze spojovat s pomalejším růstem produktivity a demografickými faktory, a následky globální finanční krize stlačily rovnovážné reálné úrokové sazby. Tento vývoj omezil prostor Evropské centrální banky (ECB) i dalších centrálních bank k plnění jejich cílů výhradně prostřednictvím změn měnověpolitických úrokových sazeb. Pro provádění měnové politiky představují výzvy také globalizace, digitalizace, ohrožení ekologické udržitelnosti a změny finančního systému.
2. ECB je ve strategii své měnové politiky vedena i vázána mandátem, svěřeným jí Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie. Prvořadým cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu v eurozóně. Aniž je dotčen cíl cenové stability, podporuje Eurosystém obecné hospodářské politiky v EU se záměrem přispět k dosažení cílů Unie, jak jsou vymezeny v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. K nim patří vyvážený hospodářský růst, vysoce konkurenceschopná sociálně tržní ekonomika, která má za cíl plnou zaměstnanost a sociální pokrok, a vysoká úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Eurosystém přispívá také k hladkému provádění politik uplatňovaných příslušnými orgány v souvislosti s obezřetnostním dohledem nad úvěrovými institucemi a stabilitou finančního systému.
3. Rada guvernérů potvrzuje, že harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP) zůstává vhodným cenovým měřítkem pro hodnocení plnění cíle cenové stability. Rada guvernérů si je však vědoma, že zahrnutí nákladů spojených s vlastnickým bydlením do HICP by lépe představovalo míru inflace, která je pro domácnosti důležitá. Při vědomí toho, že úplné zahrnutí vlastnického bydlení do HICP je projekt na několik let, bude Rada guvernérů ve svých měnověpolitických hodnoceních prozatím zohledňovat měřítka inflace zahrnující počáteční odhady nákladů vlastnického bydlení ve svém širším souboru doplňkových ukazatelů inflace.
4. Inflační rezerva nad 0 % poskytuje měnové politice prostor pro snižování úrokových sazeb v případě nepříznivého vývoje a bezpečnostní rezervu proti riziku deflace prostřednictvím svého kladného dopadu na trendovou úroveň nominálních úrokových sazeb. Význam inflační rezervy posílily zkušenosti získané od roku 2003. Zejména znatelný trendový pokles rovnovážné reálné úrokové míry, je-li dlouhodobý, implikuje, že efektivní spodní hranice nominálních úrokových sazeb bude provádění měnové politiky omezovat častěji. Inflační rezervu vyžaduje také usnadnění makroekonomické korekce napříč zeměmi v eurozóně, nemožnost snížit nominální mzdy a zkreslení při měření.
5. Rada guvernérů soudí, že cenovou stabilitu je nejlépe udržet cílením inflace na úroveň 2 % ve střednědobém horizontu. Závazek Rady guvernérů k tomuto cíli je symetrický. Symetrie znamená, že Rada guvernérů považuje kladné i záporné odchylky od tohoto cíle za stejně nežádoucí. Inflační cíl na úrovni 2 % poskytuje jasné ukotvení inflačních očekávání, které je pro zachování cenové stability nezbytné.
6. V rámci zachování symetrie svého inflačního cíle si je Rada guvernérů vědoma, jaký má zohlednění dopadů efektivní spodní hranice význam. Zejména když je ekonomika blízko spodní hranice, je třeba razantních nebo dlouhodobých opatření měnové politiky, aby nedošlo k zakonzervování záporných odchylek od inflačního cíle. Znamenat to může také přechodné období vykazující inflaci mírně nad tímto cílem.
7. Rada guvernérů potvrzuje střednědobou orientaci své měnověpolitické strategie. Ta umožňuje nevyhnutelné krátkodobé odchylky od inflačního cíle i prodlevy a nejistotu v transmisi měnové politiky do ekonomiky a inflace. Pružnost střednědobé orientace zohledňuje skutečnost, že odpovídající reakce měnové politiky na odchylku od inflačního cíle je kontextuální a závisí na jejím původu, rozsahu a trvání. Radě guvernérů také umožňuje zohlednit ve svých měnověpolitických rozhodnutích další aspekty rozhodné pro snahy o cenovou stabilitu.
8. ECB je odhodlána nastavit svou měnovou politiku tak, aby zajistila, že se inflace stabilizuje ve střednědobém výhledu na jejím cíli 2 %. Primárním měnověpolitickým nástrojem je soubor základních úrokových sazeb ECB. Při vědomí efektivní spodní hranice měnověpolitických sazeb bude Rada guvernérů rovněž uplatňovat podle potřeby především signalizaci měnové politiky, nákupy aktiv a dlouhodobější refinanční operace. Rada guvernérů bude nadále pružně reagovat na nové výzvy, které nastanou, a podle potřeby zváží při plnění svého cíle cenové stability nové měnověpolické nástroje.
9. Rada guvernérů zakládá svá měnověpolitická rozhodnutí, včetně hodnocení proporcionality svých rozhodnutí a potenciálních vedlejších účinků, na integrovaném hodnocení všech rozhodných faktorů. Uvedené hodnocení vychází ze dvou vzájemně provázaných analýz: ekonomické analýzy a měnové a finanční analýzy. V tomto rámci se ekonomická analýza zaměřuje na reálný a nominální ekonomický vývoj, zatímco měnová a finanční analýza zkoumá měnové a finanční ukazatele, se zaměřením na fungování transmisního mechanismu měnové politiky a možná rizika pro střednědobou cenovou stabilitu vyplývající z finanční nerovnováhy a měnových faktorů. Všudypřítomná úloha makrofinančních vazeb v ekonomickém, měnovém a finančním vývoji vyžaduje, aby vzájemná provázanost mezi těmito dvěma analýzami byla zohledněna v plném rozsahu. Tento rámec odráží změny, kterými ekonomická analýza a měnová analýza ECB prošly od roku 2003, význam sledování transmisního mechanismu při nastavení měnověpolitických nástrojů i poznání, že finanční stabilita je předpokladem cenové stability.
10. Změna klimatu má na cenovou stabilitu dalekosáhlý dopad tím, že ovlivňuje strukturu a dynamiku hospodářského cyklu ekonomiky a finančního systému. Řešení změny klimatu je celosvětová výzva a jednou z politických priorit EU. Rada guvernérů je v rámci svého mandátu odhodlána zajistit, že Eurosystém v plném rozsahu zohlední, a to v souladu s klimatickými cíli a záměry EU, vlivy změny klimatu a přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku na měnovou politiku a centrální bankovnictví. Rada guvernérů se tedy zavázala k ambicióznímu akčnímu plánu souvisejícímu se změnou klimatu. Vedle komplexního začlenění klimatických faktorů do svých měnověpolitických hodnocení Rada guvernérů podobu provozního rámce své měnové politiky upraví, pokud jde o zveřejňování informací, hodnocení rizik, nákup aktiv podnikového sektoru a rámec zajištění.
11. Komunikace měnověpolitických rozhodnutí prostřednictvím měnověpolitických prohlášení, tiskových konferencí, Ekonomických bulletinů a záznamů z měnověpolitických jednání bude upravena tak, aby odrážela revidovanou strategii měnové politiky. Tyto produkty budou doplněny víceúrovňovými a vizualizovanými verzemi komunikace měnové politiky určenými pro širší veřejnost – je totiž nezbytné, aby veřejnost krokům ECB rozuměla a důvěřovala jim. Díky pozitivní zkušenosti s akcemi z cyklu „ECB Vám naslouchá“, které se konaly během přezkumu strategie, hodlá Rada guvernérů z takového způsobu oslovování veřejnosti vytvořit jednu ze strukturálních součástí interakce Eurosystému s veřejností.
12. Rada guvernérů hodlá vhodnost své měnověpolitické strategie pravidelně vyhodnocovat, přičemž další hodnocení se očekává v roce 2025.