Co znamená program ECB pro nákup aktiv?

22. ledna 2015 (poslední aktualizace 25. listopadu 2022)

Jak program nákupu aktiv pomohl ECB v plnění jejího mandátu, kterým je udržovat cenovou stabilitu?

ECB má symetrický inflační cíl, což znamená, že za stejně nežádoucí jsou považovány záporné i kladné odchylky od 2% cíle. V období, kdy jsou inflační rizika po příliš dlouhou dobu příliš nízká a krátkodobé úrokové sazby se pohybují poblíž spodní hranice, nepostačují samotné úrokové sazby k tomu, aby centrální banka nasměrovala inflaci blíže ke 2 %. K plnění svého mandátu potřebuje ECB využívat všechny nástroje, které má k dispozici, včetně nákupu aktiv.

Jaké jsou přínosy programu nákupu aktiv?

ECB má jednoznačný mandát: udržovat cenovou stabilitu. Program nákupu aktiv přispěl k opětovnému dosažení inflačního cíle ECB. Pomohl také podnikům v celé Evropě získat lepší přístup k úvěrům, zvýšil investice, vytvářel pracovní místa a podporoval celkový hospodářský růst, který je nezbytný pro stabilizaci inflace na jejím 2% cíli.

Je program nákupu aktiv v souladu s právními předpisy?

Ano. ECB provádí měnovou politiku v eurozóně. Plní svůj mandát v oblasti cenové stability pomocí nástrojů definovaných ve Smlouvách. Přímé nákupy obchodovatelných nástrojů jsou výslovně uvedeny v článku 18.1 statutu ESCB. To zahrnuje i možnost nakupovat nástroje, jako jsou státní dluhopisy, pokud jsou nakupovány na sekundárním trhu od investorů, a nikoli na primárním trhu, tedy přímo od členských států. To, že nákupy aktiv spadají do oblasti působnosti měnové politiky ECB, potvrdil také Soudní dvůr Evropské unie.

Je program nákupu aktiv měnovým financováním?

ECB důsledně dodržuje zákaz měnového financování tím, že nenakupuje na primárním trhu. Kupuje dluhopisy až poté, co byla zjištěna tržní cena; tím je zajištěno, že ECB nenarušuje tržní oceňování rizik. Kromě toho ECB stanovila řadu dalších pojistných mechanismů týkajících se povahy, objemu a načasování svých nákupů aktiv.

Je ECB jedinou centrální bankou, která nákupy aktiv provádí?

Přímé nákupy, často označované jako kvantitativní uvolňování, používá v rámci své měnové politiky řada centrálních bank. Používal je americký Fed, Bank of England a Bank of Japan. Operace na volném trhu jsou základním nástrojem centrálních bank i v běžných dobách. Přímé nákupy bývají zvláště užitečné, když úrokové sazby měnové politiky již dále nelze snižovat. Mohou centrálním bankám pomoci při plnění jejich mandátu. V případě ECB to znamená udržovat cenovou stabilitu a podporovat tak hospodářský růst a tvorbu pracovních míst.

Nevytváří však tento program národním centrálním bankám ztráty? Jak je to slučitelné s jednotnou měnovou politikou?

Některá rizika programu nejsou v rámci Eurosystému sdílena, ale zůstávají na jednotlivých národních centrálních bankách. ECB je odhodlána dodržovat zásadu sdílení rizik, a proto 20 % nákupů spadá do režimu plného sdílení rizik. To mírní obavy z potenciálních nezamýšlených fiskálních důsledků.

Statut ESCB stanoví, že o tom, jak a v jakém rozsahu jsou ztráty v rámci Eurosystému sdíleny, rozhoduje Rada guvernérů. Vnitřní mechanismy dělby ztrát v žádném případě nenarušují jednotnost naší měnové politiky. Nákupu aktiv se účastní všechny národní centrální banky a ECB. Existuje jedna celková částka a nákupy centrálně koordinuje ECB. Jsou nastaveny tak, aby udržovaly cenovou stabilitu v eurozóně jako celku, a zohledňují jedinečnou institucionální strukturu eurozóny, v níž společná měna a jednotná měnová politika koexistují s národními fiskálními a hospodářskými politikami. Toto uspořádání je specificky přizpůsobeno programu nákupu aktiv a zajišťuje nejvyšší míru účinnosti, protože zohledňuje naši institucionální strukturu.

Je program nákupu aktiv zaměřen na pomoc určitým zemím?

Cílem programu bylo vrátit inflaci a inflační očekávání na úroveň, která je blíže cíli ECB v eurozóně jako celku. Zadlužení žádné konkrétní země nesnižuje.